„Dnešní děti jsou rozmazlenější, těžko je něco nadchne,“ říká odcházející ředitelka DDM Čáslav I. Hýblová

Iva Hýblová, ředitelka DDM Čáslav
Autor: město Čáslav

Bc. Iva Hýblová zasvětila práci s dětmi v Domě dětí a mládeže Čáslav 41 let svého života. V roce 2000 usedla do ředitelského křesla, ve kterém ji od září vystřídá Mgr. Ilona Luňáková. Jak bude na dlouholeté působení v DDM vzpomínat? Nejen to se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Paní Hýblová, s jakými pocity z organizace po tolika letech odcházíte?

Odcházím se smíšenými pocity, z vlastního rozhodnutí o rok dříve, než jsem původně plánovala. V lednu jsem si zkrátka řekla, že je čas, abych funkci předala někomu mladšímu.

Co vám bude nejvíce chybět?

Úplně všechno – kolegyně, kolegové i děti. Velmi ráda budu vzpomínat na společné zážitky, jako byly naše skvělé zaměstnanecké teambuildingy nebo nespočet akcí a táborů. Letos pořádáme už pátý příměstský tábor s Harrym Potterem. Vloni jsem s ním sice chtěla skončit, ale přišel za mnou jeden chlapec a povídá: „Ale Brumbále, ty jsi zemřel až v sedmém díle, takže musíš ještě pokračovat.“ (smích)

Je vůbec možné po 41 letech „zavřít dveře“ a přepnout do jiného režimu?

Předpokládám, že to nebude vůbec jednoduché. Tolik let v takovém frmolu a najednou klid? Dům dětí a mládeže beru jako své třetí dítě. Nerada bych zavřela dveře nadobro. Pokud bude nová paní ředitelka chtít, velmi ráda pomůžu s organizací nějaké akce, tábora nebo vedením některých kroužků.

Když se ohlédnete za celou svou kariérou, co považujete za svůj vůbec největší úspěch v DDM?

Když nám v roce 1999 město poskytlo část této budovy v bývalých kasárnách, bylo poměrně složité ukočírovat jak přesun, tak především rozšíření činnosti, o které si větší počet prostor přirozeně řekl. Také jsem moc ráda, že se nám za podpory města podařilo zrekonstruovat prostory v Grandu, kam jsme přesunuli naši novou keramickou dílnu.

Co vás při práci s dětmi nejvíce bavilo a naplňovalo?

Práce s dětmi pro mě byla vysvobozením od všedních starostí – nejen od papírování a úřednických záležitostí. Člověk přijde na jiné myšlenky, uvolní se. Práce s dětmi pro mě byla povznášející a asi mi bude chybět.

Zažila jste několik generací dětí. V čem jsou ty dnešní jiné oproti těm, které do DDM chodily v 80. nebo 90. letech?

Řekla bych, že dříve byly děti kamarádštější, spokojenější, dokázaly se i samy zabavit, byly rády, že něco nového vyzkoušely. Dnešní generace je podle mého názoru o poznání rozmazlenější, těžko je něco nadchne. Když vyjdete na chodbu, vidíte, jak děti čekají na kroužek se sklopenou hlavou a koukají do telefonu, mluvíte na ně a ony nevnímají. Ale nedělají to jen děti, často to platí i pro rodiče.

Vodí k vám své děti lidé, které jste sama kdysi vedla v kroužcích?

Ano, velmi často. Někdy jsou si děti s rodiči tak podobné, že hned poznám, odkud vítr fouká, jindy se rodiče přihlásí sami. Je moc fajn prohodit pár slov a zavzpomínat. Pamatuji si, jak mi kdysi syn při procházce městem říkal: „Mami, to je hrozný s tebou někam jít, s každým se musíš vybavovat.“ (smích) Loni zase jedna maminka na sociálních sítích vzpomínala, jak skvělé byly naše dívčí noci, se kterými jsme začali v roce 2000. Na té úplně první bylo asi čtyřicet holčiček, to bylo moc krásné.

Co bylo pro dům dětí a mládeže nejtěžší zkouškou?

V roce 2000 jsme se stali příspěvkovou organizací a vstoupili do právní subjektivity, což bylo poměrně náročné období. Zmínit mohu i covid, ale všechno jsme skvěle zvládli. On-line výuka měla navíc něco do sebe – například do on-line kroužku vaření se zapojovaly i maminky, které pomáhaly s vážením a zkoušením nových receptů, což bylo fajn.

Jaké hlavní úkoly nebo výzvy podle vás čekají na vaši nástupkyni v ředitelně?

Velkou výzvou bude zajištění dostatku vedoucích kroužků. Jedna kolegyně se stěhuje, někdo odchází na vysokou školu. Náročná bude také neustálá orientace v novelách zákonů, které jsou v poslední době na denním pořádku, a v neposlední řadě plánovaná digitalizace spisů a dokumentů.

Máte pro novou paní ředitelku nějakou univerzální radu, jak DDM úspěšně řídit?

Snad aby byla vůči všem svým podřízeným spravedlivá a měla nastavenou stejnou laťku pro všechny. Aby někoho neprotežovala, někoho nezatracovala. Také je důležité správně delegovat úkoly a především – obrnit se trpělivostí. S lidmi je opravdu těžká práce.

Jak plánujete naložit s volným časem?

Máme chatu a u ní velikou zahradu, u domu menší zahrádku, mám ráda kytičky, takže si je konečně pořádně vypleji a budu se věnovat zahradničení. S kamarádkami ráda jezdím po různých koncertech, na muzikály, do divadel, takže si myslím, že se nudit nebudu. Více se budu věnovat také své rodině.

Kdybychom se potkali za pět let, co byste si přála, aby se o čáslavském DDM říkalo?

Určitě bych si přála, aby vydržel a fungoval dál, aby byl dostatek vedoucích kroužků, aby sem děti nadále chodily rády a aby tady panovalo stále takové pohodové a příjemné prostředí, jako tomu bylo po většinu času, co si pamatuji.

Co byste vzkázala všem dětem a kolegům?

Ať děti dělají jakoukoli zájmovou činnost a rodiče je v tom podporují. Je důležité, aby si mládež našla nějaký koníček. Kolegům a novému vedení přeji, aby kolem sebe měli hodné děti, které budou chodit se zájmem na kroužky, a rodiče, kteří budou spolupracovat a účastnit se našich akcí.

A aby mezi sebou našli přátelské vztahy. 

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Čáslavské noviny. Titulek je redakční.